NA SLOVÍČKO….O VŔBE…

V čase kolem velikonočních svátků se jednou z nejdůležitějších rostlin stává vrba, protože právě z vrbových proutků se plete pomlázka. Mimochodem, tento jarní nástroj s mimořádně časově omezeným použitím má velmi hezké slovenské jméno, pomlázka se slovensky řekne korbáč – a když není příliš dlouhý, tak je to korbáčik. Ale zpátky k vrbě. Je to dřevina, která je od pradávných dob spojena s řadou pověstí a mýtů. Je zajímavé, že vrba byla spojována jak s láskou, tak se smrtí. Staří Keltové často sázeli vrbu k hrobům svých zesnulých, místo budování náhrobních kamenů. Vrba byla ovšem i stromem lásky a plodnosti, proto se občas větvičky vrby objevovali i ve výzdobě svatebčanů. Smuteční vrba bývala kdysi symbolem neopětované lásky, proto se k vrbě chodilo podělit se o své trápení, zejména ve věci lásky. Z toho se dodnes uchovalo rčení, že se „člověk chodí vypovídat vrbě“. Podle jiných pověstí měla vrba posilovat intuici a usnadňovat cestu k vědomostem. Také se říkalo, že vrba vysazená poblíž domu ochrání stavbu před nebezpečím.
Vážnost, kterou si vrba získala u starých národů, potvrdila i moderní věda. Z kůry vrby byl poprvé vyroben známý lék Aspirin, díky vysokému obsahu silně léčivé kyseliny salicylové. Nebýt toho, že se dnes tato látka vyrábí synteticky, patřila by zřejmě dodnes vrba k nejcennějším dřevinám naší přírody. Její význam je ale i tak velmi vysoký. Vrba má silný krajinářský význam a z praktického hlediska je velmi cenná zejména jako dřevina rostoucí kolem vodních toků a ploch, jako výborný prostředek ke zpevnění břehů a jejich ochrany proti půdní erozi. A ještě jedna věc je důležitá – je to přeci krásný strom!

Pavel Chlouba